Mužský pěvecký sbor
"Kraj plný melodie" – tak nazval J. Herben náš kraj. A opravdu takový býval . Lidé si zpívali při každé příležitosti po celý den. Večer po práci se sousedé sešli před domem na lavičce, mladí z celé ulice někde na kládě a při povídání přezpívali celou škálu písniček. Některé tu možná i vznikly. Změna životního stylu, stále větší uspěchanost, prudký rozvoj elektrotechniky – to všechno by snad mohlo být příčinou toho, že stále méně lidí má potřebu zazpívat si písničky, které vždycky zněly naším krajem. Ale úplně nezanikly. O to se postaral sběratel lidových písní Hynek Bím, z jehož obrovského odkazu jsou pro náš kraj nejdůležitější Lidové písně z Hanáckého Slovácka.
A našli se lidé, které spojovala láska k hudbě a písním našeho kraje. Koncem 60. let vznikl v Kloboukách smíšený mužský pěvecký sbor, který měl kolem čtyřiceti členů. Asi pět let se scházeli, vždy v neděli dopoledne, aby si zazpívali známé a naučili se nové národní písně. Duší a iniciátorem sboru, který vystupoval při všech kulturních akcích v Kloboukách, byl pan Zdeněk Hanzlíček. Po jeho smrti však činnost sboru ustala a sbor se rozpadl.
Pěvecká obroda nastala v souvislosti s nabídkou kloboucké taneční krojované skupině k vystoupení na kraji beze stínu v Krumvíři. Asi deset krojovaných párů nacvičilo pod vedením Slávka Piláta brněnské tance a vystoupilo s nimi na těchto národopisných slavnostech. Profesionální úroveň však taneční skupina získala až spoluprací s panem Jestřebíkem. To se již také začal tvořit při této taneční skupině i mužský pěvecký sbor. psal se rok 1983, když taneční soubor vystoupil na národopisných slavnostech v Tvrdonicích a Krumvíři. Činnost obou souborů – tanečního i pěveckého – se rozrůstala a obohacovala. Mužský sbor si nechal ušít podle návrhu odborné muzejní pracovnice kroj, vycházející z původního klobouckého. Jaký by to byl pěvecký sbor, kdyby neměl cimbálovou muziku? Tak se v Kloboukách utvořila cimbálová muzika, jejímž problémem však byla skutečnost, že většina muzikantů kromě primáše nebyla místní. Proto se stávalo, že se muzika sešla s pěveckým sborem až před vystoupením.
V roce 1984 za odborné spolupráce pana Jestřabíka a paní Zdeňky Jelínkové připravila taneční skupina spolu s pěveckým sborem starou hru Stínání berana. S ní se Kloboučtí dostali do nedělního pořadu strážnických slavností, kde je jako jeden z mála snímala brněnská televize. Ještě v témže roce byl mužský pěvecký sbor natáčet v brněnském rozhlase s BROLNem. S rozhlasem spolupracoval ještě i v dalších letech několikrát. Taneční soubor se zaměřil na ukázky obřadů, z nichž největší ohlas mělo Čepení nevěsty. také tradiční václavské hody dostaly nový, slavnostnější a "hodovější" charakter. Mužský pěvecký sbor, oblečený do slavnostních krojů, dokázal vytvořit opravdovou hodovou náladu, která tolik udivuje a přitahuje cizí návštěvníky.
V roce 1989 se obrátil režisér Realistického divadla v Praze Miroslav Krobot na pěvecký sbor se žádostí o nazpívání odvedeneckých písní pro hru Maryša. Nahrávka se uskutečnila a 17. listopadu 1989 byl pěvecký sbor pozván do Prahy na premiéru hry. Po představení bylo posezení a beseda s herci, ale byla zřejmá určitá napjatá atmosféra. Teprve po příjezdu domů se členové souboru dozvěděli, co se toho večera událo v Praze a jak byli blízko centra převratných dějin.
Miroslav Krobot, který nastudoval Maryšu, připravil dramatizaci románu Aloise Mrštíka Rok na vsi, tentokrát v Národním divadle. Opět se obrátil na kloboucký pěvecký sbor o pomoc při nazpívání písní v původním nářečí. Nahrávalo se v kloboucké obřadní síni, kde vzniklo jakési improvizované studio. Přizváni byli také zpěváci z Gajdošů. Premiéra, na níž byli členové sboru pozváni, tentokrát proběhla za méně dramatických okolností, o to však srdečněji. Ohlas v tisku byl velmi pozitivní.
